Umělecký portrét mýma očima

A jak to vidím já?

Umělecký portrét, stejně jako umění samotné, se dá vnímat naprosto individuálně. Pro mne takový portrét musí splňovat čistotu obrazu bez rušivých elementů, a pohlcující pohled do tváře. V hlavní roli oči daného člověka, ale to nemusí být podmínkou… I zavřené oči na portrétu vypadají skvěle. Anebo pohled z profilu může být též atraktivní.

Tak trochu jsem ujetá na blízké portréty, kdy vnímáte jen oči, rty, rysy, tvář… Okolí není znatelné, vidíte jen tu danou osobu na obraze před vámi a přemýšlíte.

Velmi působivé jsou také portréty s takzvanými průhledy. Fotograf zachytí tvář člověka třeba přes rozvětvené bodláčí, jako je tomu u úvodního snímku tohoto příspěvku. Nebo přes větve stromů, květiny… Fantazii se meze nekladou. Takový portrét získává další rozměr a hloubku…

Umění je v tom, zachytit člověka tak, aby portrét byl poutavý, vášnivý, emoce vzbuzující, vypovídající… Vyobrazení dané osoby může vypovídat o jejím řemesle, zálibě, vášni či závislosti.

Portrét jako takový je pro mnohé z nás lákavý, snažíme se číst z očí, z tváře a podvědomě člověka na snímku hodnotíme. Jaký asi je? Jak na nás působí? Inspirujeme se a jsme fascinováni…

Tak takhle ve zkratce vnímám umělecký portrét. Lidé kolem mne mě inspirují svou různorodostí, tím, jak čas a život vepisuje další a další kapitoly života do jejich tváří… A každá ta tvář má své specifické kouzlo…